Skláním se na kolena

“Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.” 1.Samuel 16:7

Jednou když se má sestra postila za svou rodinu, ptal jsem se jí, jak půst pokračuje. Pak jsem uviděl ty největší slzy, jak pláčí z jejích krásných modrých očí. Potichu řekla: “To je vše, co můžu udělat. To je vše, co můžu udělat.” Odpověděl jsem jí: “Pak půst skutečně funguje.”

Když Bůh poslal Samuela, aby pomazal nového krále, řekl mu, ať nehledí na zevnějšek, nebo fyzickou sílu bratrů. Nebyla to síla nebo postava, kterou Bůh požadoval. Nikdo z těch chlapců netrávil hodiny o samotě s Bohem způsobem, kterým to dělal jejich malý bratr David. Nikdo z nich nezpíval Bohu v temných nočních hodinách, kdy ho nikdo neposlouchal až na pár ospalých ovcí…. a nebe.

David byl pomazán za krále, sám Bůh si ho vyvolil, protože měl srdce pro Boha, zlomené, které Bůh mohl naplnit.

Někdy způsob jak uctíváme, reflektuje stav našeho srdce. Když se pokloníme před Hospodinem, dáváme mu možnost nás pozvednout. Skrze naší zlomenost mu děláme prostor pro Jeho sílu. Skrze naše slabosti On může naplnit Jeho plány.

SLYŠ DNES TEN HLAS… MODLI SE DNES

Vezmi si mou zlomenost a stvoř mi život, který si můžeš použít. Tvá milost je pro mě dostatečná. Tvá síla se projevuje v mých slabostech. Chci se radovat ve své zlomenosti a vědět, že ve mě přebýváš.