Rozhodni se modlit III.
„Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Lukáš 22,32
V Ježíšově modlitebním životě vidíme ještě čtvrtý zásadní prvek – a ten je hluboce osobní. Ježíš se modlil za lidi jménem.
Když se Ježíš podíval na Šimona Petra a řekl: „Šimone, Šimone,“ nemluvil obecně. Volal jméno. Ukazoval na konkrétní osobu. Stál za někoho, koho miloval. Ježíš věděl, že přichází útok, a dřív než Petr vůbec selhal, Ježíš se už za něj modlil.
Už se ti někdy stalo, že jsi náhle cítil tíhu za jedno ze svých dětí, za svého manžela či manželku nebo za někoho blízkého – a nevěděl jsi proč? To jemné pošťouchnutí je důležité. Ta tichá naléhavost je často pozváním k modlitbě. Ježíš řekl: „Satan si vás vyžádal, aby vás třídil jako pšenici, ale já jsem se za tebe modlil.“ Jinými slovy, byl tu skutečný odpor, ale také skutečná přímluva.
Ježíš Petrovi neslíbil, že nikdy nepadne. Modlil se, aby to nevzdal. Aby jeho víra úplně nezkolabovala. A díky té modlitbě Petrovo selhání nebylo konečné. Milost ho potkala na druhé straně a Bůh skrze jeho život stále naplnil svůj záměr. To nám říká něco velmi silného. Ježíš se za tebe modlí právě teď. List Židům říká, že dokonce žije proto, aby se přimlouval. Tvé jméno se neztrácí v davu. Ví, kdy nepřítel míří na tvůj život, tvou rodinu a tvou budoucnost. A reaguje tím, že se modlí konkrétně.
A teď přichází pozvání pro nás. Jsme povoláni modlit se stejným způsobem. Ne vágní modlitby. Ne obecné prosby. Ale vyslovovat jména před Božím trůnem. Je síla v tom, když matka v modlitbě nahlas řekne jméno svého dítěte. Je autorita v tom, když otec vysloví jména své rodiny před Bohem. Když je pojmenuješ, dáváš je pod Boží ochranu.
Písmo nám v tom dává jistotu. „A to je ta důvěra, kterou k němu máme: že když o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás.“
„Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.“ 1. Jan 5:14
Každá modlitba uvolňuje milost. Každá modlitba zatlačuje temnotu zpět. I když někdo klopýtne, modlitba vytváří zábranu, připomínku, že Bůh ještě neskončil. Čím víc se modlíš, tím častěji narážejí na milosrdenství.
Ježíš nám také ukazuje, že modlitba není jen osobní, ale i společná. Často se modlil s ostatními. A když se věřící shodnou společně, nebe odpovídá. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18,20 (KJV).
Rozhodni se modlit tímto způsobem. Udělej si čas. Měj vyhrazené místo. Modli se nahlas. Vyslovuj konkrétní jména. Modli se s druhými. Tvé modlitby mají větší význam, než si uvědomuješ.
Modlitba:
Pane, uč mě modlit se konkrétně a s vírou. Pomoz mi s důvěrou vyslovovat jména před tebou, s vědomím, že slyšíš a jednáš. Přikryj mou rodinu, mé blízké a ty, které mi kladeš na srdce. Ať mé modlitby uvolňují milost, ochranu a smysl. Plně ti důvěřuji. Ve jménu Ježíše, amen.