Půst: Přinášet své tělo jako živou oběť

A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. 

Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. 

Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem proto přišel. Daniel 10,10–12

Fyzická poslušnost přináší duchovní uvolnění. V moderní církvi jsme všechno zredukovali na pocity a rozum a fyzickým činům dáváme jen malou váhu. Když se „cítíme pokorní“, nevidíme potřebu kleknout si a sklonit se před Pánem v modlitbě. Když milujeme Pána „uvnitř“, myslíme si, že nemusíme stát na nohou nebo zvedat ruce při chvále. Hodně se učí o vnitřním stavu víry, ale málo o jejím fyzickém projevu.

Kdybys svému manželovi nebo manželce řekl(a), že je miluješ jen „uvnitř“, ale nikdy bys to neukázal(a) skutky, nejspíš by ti nevěřili. Někdy Bůh touží po fyzickém aktu poslušnosti dřív, než uvolní duchovní odměnu. Půst je jedním z těchto skutků poslušnosti.

Ježíš se postil čtyřicet dní a potom se Boží moc projevila zázračnými způsoby. Existuje spojení mezi fyzickým jednáním a duchovním požehnáním uvolněnými v nebi. Když se modlíme a postíme, Bůh uvolňuje přízeň, pomoc, vedení, ochranu, uzdravení a zázraky.

Ve tvém životě budou strategické chvíle, kdy tě Bůh vyzve, abys s Ním spolupracoval v modlitbě a půstu. Není to příkaz, ale pozvání. Nemusíš se postit a nebudeš „víc spasený“, když se postíš. Půst je příležitost přiblížit se Bohu.

Ve Starém zákoně byla fyzická reakce Mojžíšových pozvednutých rukou rozpoznána v nebi a bitva byla vyhrána. Bůh si všiml, když malomocní padli na kolena a prosili o pomoc. Bůh měl zalíbení, když viděl krále Davida tančit před Ním ze všech sil. Jeho skákání a tanec byly rozpoznány v nebi. Bůh vidí ty, kdo Ho ctí a poslouchají svými fyzickými skutky.