Půst k prolomení duchovních pevností

„Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí.“
Skutky 3:19

V Markovi 17, když se učedníci ptali: „Proč jsme nemohli vyhnat ďábla?“, Ježíš uvedl dva důvody. Řekl, že mají nevěru a že jsou zvrácené pokolení. Pokud je ve tvém životě něco, co se prostě nedaří změnit, možná je čas se upřímně prozkoumat.

Možná ses odpojil od Božího slova. Možná jsi přestal chodit do církve. Možná jsi ztratil hlad po Boží přítomnosti. A když se člověk odpojí od Boha, začne přebírat vládu nevěra. Do života se pak nenápadně vkrádá strach, úzkost, beznaděj a zoufalství.

Za druhé Ježíš řekl: „Nemohli jste ho vyhnat, protože jste zvrácené pokolení.“ Jinými slovy: nejsi napojený na Boha a zároveň jsi až příliš napojený na svět. Nemůže to být tak, že ses příliš spojil se žádostmi těla, pýchou života a žádostmi očí? Nevracíš se k věcem, od kterých tě už Bůh osvobodil? Neděláš kompromisy? Nejsi příliš spjatý se světem?

Ježíš pojmenoval problém, ale pak hned nabídl řešení. Jako by říkal: „Chceš vědět, proč jste toho démona nemohli vyhnat? Nejste spojeni s Bohem a jste až příliš spojeni se světem. Tak vám řeknu, jak to napravit: Tento druh se vyhání modlitbou a půstem.“

Modlitba znamená spojení s Bohem. Půst znamená odpojení se od světa – od věcí, které ti svět namlouvá jako důležité a hodnotné. Období půstu přináší období občerstvení, protože najednou znovu získáváme autoritu a moc nad nepřítelem a zakoušíme čerstvé pomazání. Začínáme vidět, jak z našeho života odpadávají závislosti, pouta, kompromisy, zlozvyky, myšlenkové vzorce i hřích. Když se znovu připojujeme k Bohu skrze intimní modlitbu, čtení Bible a uctívání, naše duše znovu ožívá – protože právě k tomu jsme byli stvořeni.